Vše, co se týká člověka, se postupem času vyvíjí. Platí to určitě i o vzdělání a stylu školní výuky. Nejprve se děti učily pouze tím, že svého učitele poslouchaly a snažily se zapamatovat vše důležité. Později přibyly různé pomůcky, díky kterým si mohly své poznatky zapisovat a zaznamenávat.
– Pokud bychom se podívali do minulosti, viděli bychom žáčky, jak sedí v lavicích a před sebou mají tabulky, na které si zapisují křídou poznámky. Pak se poznámky opět smazaly houbičkou a mohlo se pokračovat dál.
– Pak přišly na řadu klasické školní sešity, které zůstaly až do dnešních dob.
– Jen k nim přibyly notebooky a stolní počítače.
Počítače v omezené míře
Klasické psané poznámky ale poslední dobou vytlačují notebooky, které určitě práci usnadňují. Usnadňují ale i přímo učení a zapamatování si?
· Podle některých odborníků tomu tak není a podle jejich názoru by to chtělo návrat k tradičním sešitům a učebnicím.
Podle pana doktora Martina Stránského (nikoliv seriálového, ale skutečného), který je vysokoškolským pedagogem, je lidský mozek přímo naprogramován na to, aby se učil z papíru. Tím, že otáčíme stránky, podtrháváme důležitá místa v textu a vnímáme jednotlivé psané řádky, vytvářejí se nám v mozku kvalitnější spoje.
· Podle jeho názoru si ti, kteří se učí z papíru, zapamatují o třetinu více informací.
Jistě na tom něco bude. Jeden z výzkumů, který se uskutečnil na toto téma ukázal, že dvě hodiny na počítači jsou hranicí. Každá další znamená snižování možnosti něco dalšího se naučit. Mozek se prý používáním informací pouze z počítače přímo zplošťuje a není schopen do budoucna pracovat tak, jak bychom chtěli. Není tím jistě řečeno, že bychom měli zahodit notebooky a počítače a vrátit se k hliněným tabulkám. Jen je určitě potřeba využít všechny možnosti a používat i psaný text a klasické papírové učebnice.