Nejdřív ke šmíře, pak do Národního

V době, kdy u byl u nás film ještě plenkách, bylo důležitou kulturní aktivitou divadlo. Byla divadla kamenná a divadla kočovná.Málokterý herec, který se uchytil v divadle kamenném (Národní divadlo v Praze, Mahenovo divadlo v Brně, Moravské divadlo Olomouc) neprošel nějakým kočovným divadlem, kterému se nehezky přezdívalo šmíra.

Každý z herců, který tuto cestu absolvoval, prohlašoval, že to byla velká škola života. Jistě měl pravdu.
· Fungovat v polních podmínkách, kdy člověk nevěděl, jestli bude mít kde složit hlavu.
· Večer deklamovat Shakespeara.

Historie kočovných divadel, v naší zemi, začíná roku 1849.
o V čele stál principál, který vlastnil koncesi na podnikání, v oboru divadelnictví.
o Koncesi mohl zdědit některý jeho příbuzný.
o Většinou manželka nebo potomek.

Hladový jako herec

Divadlo, které se vešlo na jeden vůz, jezdilo od města k městu. Později začali divadelníci zajíždět i do vesnic.
– Principálnebo některý schopný člen ansámblu, jel jako předvoj do vybraného města, a tam vše dojednal.
– Nejdůležitější bylo povolení k vystoupení.
– Lidé, zvláště na vesnicích, neměli ke kočovným divadelníkům důvěru.
– Proto to s noclehem bylo leckdy složitější.
– Nebylo výjimkou, že se divadelní soubor uchýlil na noc do stodoly.
– Bylo to i z důvodů finančních obtíží.
– Mnohdy si herci nevydělali ani na tu pověstnou slanou vodu.

Jedním z nejznámějších kočovných divadel, byl soubor Ondřeje Červíčka.
· Tímto divadlem prošly známé osobnosti českého divadla a filmu.
– herec Josef Kemr
– herec a režisér Karel Lamač
– herec a režisér Rudolf Hrušínský, který byl Červíčkovým vnukem.

Herci kočovných divadel dělali záslužnou činnost. Zvláště v dobách, kdy to s českých jazykem a českou kulturou vypadalo bledě. Stačilo „nasadit“ do repertoáru nějakého českého vlastence a lidé opět zvedli hlavy.