V zahraničí je naprosto běžné, že si rodiče vybírají z různých typů vzdělávacích institucí, u nás se nástup do klasické, státní ZŠ, jeví jako jediná možná varianta. Už jsme zvyklí na různé typy školek, pojďme se teď podívat na výhody a nevýhody různých typů základních škol.
Společné alternativním vzdělávacím proudům je to, že zcela nebo částečně odmítají klasické učení založené na drilu a memorování, odmítají princip pochvaly a trestu a škálového hodnocení. Děti tam také neuvidíte sedět v za sebou uspořádaných lavicích, ale spíš v kruhu nebo na koberci. I když těmto institucím také panují pravidla, je jich o poznání méně než v běžných základních školách a atmosféra je tím pádem mnohem uvolněnější.
Waldorfská pedagogika
Je také známá jako prožitková pedagogika. Děti nejdříve získávají zkušenost, ze které potom vyvozují závěry. Osnova výuky se také opírá o základní školní předměty jako je český jazyk, matematika, dějepis, fyzika apod., ale uskutečňuje se ve výukových blocích tzv. epochách. Hodnocení probíhá slovně podle předem stanoveného školního řádu.
Waldorfská výuka se také zaměřuje na specifické schopnosti dětí a pomáhá jim se v nich rozvíjet. Nevýhody lze spatřovat v motivaci k učení, kvůli liberálnímu přístupu. Děti se také mohou už v útlém věku zaměřit velmi jednostranně.
Vzdělávání podle Marie Montessori
Ve školách s Montessori přístupem je dítě vnímáno jako individualita, která sama nejlépe rozumí tomu, co potřebuje. Děti mají vnímat všemi smysly, samy získávat zkušenosti a učitel či rodič jim má být rovnocenným partnerem, který je dětem k dispozici, pokud to potřebují. Montessori pedagogika odmítá autoritativní přístup k dítěti a respektuje jeho osobní potřeby a vše mu tedy přizpůsobuje, včetně okolí.
Typické pro tyto školy je tiché prostředí. Zaměřují se na celkové budování individuality dítěte. Nevýhodou může být, že děti, jimž je věnována veškerá pozornost a podporuje se jejich sebevědomí a individualita, mohou být v dospělosti sobecké a nezvládnout kritiku v zaměstnání nebo na střední či vysoké škole.
Scio škola
Školy, které zakládá společnost SCIO jsou žhavou novinkou rozmáhající se po celém našem území. Ve Scio školách jde hlavně o to, aby děti bavilo se učit. Sice se nechává na nich, zda se budou výuky účastnit či ne, ale děti jsou motivované, protože výuku samy dotváří. Podobně jako ve výše jmenovaných ani zde nemají v rozvrhu tři čtvrtě hodiny matematiky a pak dějepisu.
Existuje stanovený rozvrh, který zachovává čtyři základní předměty: češtinu, angličtinu, matematiku a tělocvik. Ostatní předměty se realizují v tzv. projektech, na kterých se děti a průvodci (učitelé) společně domluví. Nezabývají se však určenou látkou dějepisu nebo fyziky, ale zajímají se o nějaký problém, fenomém, událost, přírodní jev nebo společenské dění
