Máte pocit, že se veřejnosti otevírá stále více a více zámků, o jejichž existenci veřejnost do nedávna neměla ani tušení? Tak věřte tomu, že to není pocit, ale skutečnost. Důvodů je celá řada, jedním z nich je transformace v sociálních službách.
Oč se vlastně jedná? Určitě jste si všimli, že celá řada pobytových zařízení pro seniory nebo lidi s hendikepem (dříve se jim říkalo ústavy), byla umístěna v prostorách starých zámků. Na jednu stranu se to možná jeví jako dobrý nápad, budovy získaly alespoň své využití. Ale když se na to podíváte z praktického hlediska, nejedná se rozhodně o nic komfortního. Staří lidé a lidé s hendikepem mají specifické požadavky, vyžadují často bezbariérové bydlení a individuální architektonická řešení na míru a zámek či klášter skutečně nikdy nemůže odpovídat jejich potřebám.
Přirozené prostředí pro život
Určitě se shodneme v tom, že senioři a lidé s hendikepem mají právo na to žít v prostředí, které bude co nejvíce domácí. Ústavní péče v podobě, jaká byla do nedávna, je nepřijatelná a již řadu let dochází k deinstitucionalizaci sociálních služeb.
· Deinstitucionalizaces byl první krok. Jednalo se vlastně o nahrazení ústavní péče péči komunitní a zvyšování kvality života. To znamená, jsou akceptovány požadavky jednotlivých uživatelů a tomu se přizpůsobuje denní režim. Postupně je odstraňován striktní denní harmonogram, který připomínal pobyt ve vězeňském zařízení. To vše probíhá v původních prostorách.
· Humanizace sociálních služeb-je proces, který vede k proměně systému péče a prostředí tak, aby naplňoval práva a potřeby uživatelů. Pojem deinstitucionalizace označuje jeden z komponentů humanizace.
· Transformace sociálních služeb– je souhrn procesů změny řízení, financování, vzdělávání, místa a formy poskytování služeb. To v praxi znamená, že se mění i místo poskytování služby tak, aby bylo poskytováno v prostředí, které nejen nastavením služeb, ale také místem co nejvíce připomíná domov.