Pokud byste se zeptali nějakého prvorepublikového gentlemana, co je kulturní vizitkou každého muže, jistě by bez váhání odpověděl
1. dokonale oholená tvář
2. perfektně padnoucí oblek
3. čisté boty.
Umíte si představit, takového Oldřicha Nového či Raoula Schránila, jak jim z lakýrek odpadávají zbytky bahna?
Myslím, že by kult, zvaný Kristián, vzal brzy za své.Sice byl vždy čistič bot brán, tak trochu, jako podřadné povolání, ale bez nich se prostě gentleman neobešel.
· V Praze, ve třicátých a čtyřicátých letech, minulého století, bylo křesílko na které usedl zákazník, na každém rohu.
· Podle bot čistič většinou poznal, s kým má tu čest.
· Pak, v padesátých letech, čistič bot naše ulice opustil.
– Přeci jen ty družstevní holínky tolik péče nepotřebovaly.
Od židličky, do čela státu
V poslední době se povolání, které má člověku pomoci k vyššímu sebevědomí, navrací.
Pokud máte představu, že je u Vašich nohou skloněný nějaký nedouk, jste na omylu.
o Většinou Vás překvapí svým obrovským rozhledem.
o Můžete si popovídat
– O počasí
– O politickém dění doma i ve světě
– Kulturním dění
– Filmu
– Sportu.
S čistou obuví a spoustou nových informací, opustíte (po deseti minutách až půl hodině) sedátko, chudší o pouhých (přibližně) šedesát korun.
Povolání čističe bot není moc staré.
– Není divu. Dřeváky a pohorky leštit nepotřebovaly.
První, hmatatelný důkaz o existenci čističe, je z roku 1838, kdy byly na pařížském bulváru zachyceny dvě postavy. Největšího rozmachu dosáhlo toto povolání, na začátku dvacátého století, v Londýně.
– Stovky malých kluků se snažily přivydělávat.
– Někteří u své stoličky zůstali a získali tak nejen stálé místo, ale i stálé zákazníky.
O tom, že to není podřadné zaměstnání, svědčí fakt, že i prezident Peru, než se stal nejvyšším představitelem státu, nejprve čistil boty.